Následující článek jsem před letní olympiádou v Řecku nabídl týdeníku Respekt. Ten však tehdy byl ještě tak intelektuální, že o sportu téměř odmítal psát. :-) Všechno pak bylo jinak: text se ve výrazně zkrácené a pozměněné verzi objevil v Hospodářských novinách a také bůh větru Aiolos byl nakonec k veslařům milosrdný. Olympijské závody dokonce odstartovaly vzestup řeckého veslování.
S větrem o závod
Olympijská soutěž ve veslování může získat až nečekaně historický rozměr
Už dost se před začátkem olympiády napsalo o všech nesnázích, jakými si řečtí organizátoři dokázali zkomplikovat život. Pohled na jedno z nejkontroverznějších aténských sportovišť, kanál pro vodní sporty ve Schinias, otevírá prostor k širším, až nadčasovým úvahám.
Ve světovém veslování se zažila praxe otestovat dějiště olympijské regaty tím, že se na jeho vodách rok před odstartováním vrcholné sportovní události uspořádá juniorské mistrovství světa. Loňská generálka na olympijskou regatu v Řecku však poskytla chmurný obraz, jaký znalci nepamatují: umělý kanál, kde se právě v těchto dnech mají rozdělovat olympijské medaile ve veslování a rychlostní kanoistice, se loni ukázal jako krajně obtížné místo k provozování obou sportů. Ty totiž vyžadují co nejklidnější hladinu bez vln. Že jsou takové podmínky ve Schinias silně nedostatkové, napovídá už fakt, že kanál je obklopen dvěma stovkami větrných elektráren. 
Veslařský a kanoistický kanál Schinias u Athén. Zdroj: Christos V., Wikimedia Commons. Původní adresa: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Schinias-marathon.jpg.
Sportoviště leží nějakých 45 km od centra helénské metropole na pláni mezi attickými horami a mořem, na dohled dějiště bitvy u Maratónu. Koneckonců i start historické trati letošního olympijského běhu s tímto jménem je nedaleko odtud. Výjevy z loňského šampionátu mladých veslařů však evokovaly jiný druh antických bitev. „Na kanálu se potopily dvě osmiveslice a čtyři párové čtyřky; z jiných lodí veslaři raději vyskočili do vody, jen aby drahé plavidlo zachránili,“ popsal situaci český reprezentant Karel Neffe mladší v Lidových novinách. Pořadatelé sáhli ke dvěma zásadním nouzovým opatřením: začátek denního programu přesunuli na dobu pro sportovní utkání krajně neobvyklou – na šestou hodinu ranní, kdy ještě tolik nefouká; hlavně však zkrátili závodní trať ze standardní dvoukilometrové délky na polovinu, což mohlo výrazně zamíchat pořadím. Faktický rozdíl je pro závodníka větší než dvojnásobný: veslař totiž může odjet kilometrovou trať takřka sprinterským tempem, zatímco o výsledku závodu na úseku dvoukilometrovém nezřídka rozhodne to, jak se sportovec vypořádá s krizí sil, která nejvíce naléhá během „třetí pětistovky“.
Bylo jasné, že větru se do roka neporučí a že veslařská a kanoistická část olympiády se nejspíš odehraje za podobně kritických podmínek. Delegáti Českého veslařského svazu se posléze chystali na kongresu Světové veslařské federace navrhnout, aby olympijská regata byla přeložena do západořecké Janiny. Tam, na přírodním jezeře, se v letech 1993 a 1998 konalo mistrovství světa veslařů do 22 let a podobné potíže ho neprovázely.
To, že sportoviště ve Schinias nemůže uspokojivě plnit svůj účel, přitom není zdaleka jediná kontroverze s ním spojená. Již zrod projektu byl spletitý: na konci 90.let se proti němu ozvalo několik organizací řeckých archeologů a ekologů. První (podpořeni peticí 250 osobností řecké kultury) poukazovali na historický význam lokality, druzí na nebezpečí, že budou narušeny jedinečné mokřadní ekosystémy s hnízdištěm 176 druhů ptactva, nemluvě o jednom ze tří lesů fosilních borovic v Řecku. Ministr kultury Evangelos Venizelos kontroval poukazem na skutečnost, že už v roce 1923 byla velká část mokřin vysušena a na místě plánovaného kanálu vzniklo nyní zrušené civilní letiště. Výsledný kompromis: oblast byla prezidentským dekretem z června 2000 prohlášena za národní park, ale s hloubením kanálu na jeho území se beztak začalo.
Zarážející také je, že Řekové se pustili do budování kanálu rok po olympiádě v Sydney navzdory tomu, že už při ní poznamenal soutěže na rychlé vodě podobný problém. Kanál v Penrithu na předměstí Sydney byl kvůli blízkosti moře také vystaven silným větrům, byť nesrovnatelným s těmi ve Schinias. (Český kanoista Martin Doktor říká, že právě vítr a vlny ho tenkrát připravily o medaile.) A opět: Australané měli možnost využít přehrady Barrington v Tasmánii, kde proběhlo veslařské mistrovství světa v roce 1990. Raději však vystavěli nákladný (v přepočtu 14 mil. euro za stavbu a až 1 mil. euro za roční údržbu) kanál na míru olympiádě – aby nebyl příliš vzdálen od centra hlavního dění. Možná je to výhodnější pro diváky, pro sportovce však sotva: v Sydney i v Athénách platilo, že dojíždět z olympijské vesnice by bylo časově neúnosné, takže kdo mohl, sehnal si samostatné bydlení co nejblíž k vodě.
Sport asi nemusí být něčím víc než seberealizací pro ty, kdo ho mají rádi. Jenže tady, nad přístupem organizátorů posledních olympiád k jejich zázemí pro veslaře a kanoisty, vyvstává cosi znepokojivějšího: je snad na pořadu dne výstavba zbytečných sportovišť na jedno použití? Ať je to jakkoli, onen aténský návrat olympiády do její kolébky může být pro veslaře dosti věrohodný: když jejich předchůdci měli na prvních novodobých hrách v roce 1896 soutěžit na moři v přístavu Pireos, závody byly úplně zrušeny kvůli velkým vlnám…
No comments:
Post a Comment